Quinoa

 

Ověřený bezlepkový pomocník při hubnutí. Zasytí i kosmonauty z NASA.

 

Quinoa je 7 tisíc let stará rostlina původem z hornatých regionů Jižní Afriky.  Zatímco je označována jako „starobylé zrní“, ve skutečnosti se jedná o semínko, které na rozdíl od obilovin neobsahuje lepek. Jelikož má quinoa široký nutriční profil, byla OSN v roce 2013 označena jako potenciální faktor ve vymýcení hladu, podvýživy a chudoby. Dokonce i NASA chce využít quinou pro dlouhodobé vesmírné mise jako zdravou a lehce kultivovatelnou plodinu.

 

Jaké účinky má quiona?

Quinoa zvyšuje pocit nasycení a plnosti po jídle a tím zabraňuje zbytečnému přejídání. Má totiž vysoký obsah nerozpustné vlákniny a proteinů. Také se předpokládá ovlivnění hormonů, které hrají významnou roli v příjmu potravy. Jsou to grelin, peptid Y a inzulin. Díky tomu všemu je quinoa skvělým pomocníkem při hubnutí. To již potvrdily mnohé studie, které se touto problematikou zabývají. Dále zjistily její pozitivní efekt na zlepšení hladiny cholesterolu v krvi, zpracování glukózy, menší absorpci tuků, a tudíž její konzumace působí preventivně proti rozvoji obezity. Dalším faktorem snížení váhy je vysoký obsah manganu. Ten ovlivňuje hormony a trávicí enzymy, čímž usnadňuje trávení a umožňuje efektivně využít konzumované jídlo.

 

V roce 2016 byla quinoa spolu s amarantem studována pro jejich prebiotickou funkci. Prebiotikum je nestravitelná vláknina, která je nezbytná pro zajištění života bakteriální mikroflóry ve střevě. Jejich konzumace je spojena se snížením rizika zánětu a lepší funkcí imunitního systému. Pro zdraví a reparaci trávicího systému je důležitý butyrát. Jeho nedostatečný příjem je spojen se syndromem dráždivého tračníku, Crohnovou chorobou a ulcerativní kolitidou. Butyrát potlačuje rozvoj zánětu a způsobuje buněčnou smrt (apoptózu) příliš aktivních T-lymfocytů, které můžou stát za vznikem autoimunitních onemocnění. Protizánětlivou roli má i kyselina jantarová, která je také obsažena ve všech typech quinoy.

 

Quinoa redukuje riziko vzniku cukrovky. Živiny v quinoe zlepšují glukózovou toleranci. Stojí za tím mangan, butyrát, hořčík.

 

Co obsahuje quinoa?

Quinoa je prospěšná pro lidi s bezlepkovou dietou. Zajišťuje živiny, které by u takových osob mohly po vyřazení tradičních obilovin chybět. Jsou to bílkoviny, železo, vápník a vláknina. Obzvlášť prospěšná je pro osoby trpící celiakií. Tito pacienti zvládají každodenní konzumaci bez problémů a navíc jim poskytuje pestřejší jídelníček.

Obsahuje velké množství antioxidantů, které zabraňují tvorbě volných radikálů a tím i poškození a stárnutí buněk. Díky tomu působí proti rozvoji rakovinného bujení. V současné době se hledají konkrétní živiny s tímto efektem.

Nejkontroverznější z nich jsou saponiny.

Ty se přirozeně nacházejí v různých druzích rostlin a mají mírný detergentní účinek (jako mýdlo) – to je důvod, proč se po propláchnutí quinoy vytvoří měkká bílá pěna. Saponiny se někdy chovají jako antinutrienty a v některých jídlech mohou negativně ovlivnit výstelku střeva a mohou tak vést k syndromu zvýšené propustnosti střeva. Také může zničit některé zdravé červené krvinky. Avšak v testech vykazují slibné výsledky v boji proti rakovinným buňkám – způsobily smrt buněk glioblastomu (agresivní nádor mozku), leukémie a lymfomu. Jejich permeabilita (tedy schopnost projít skrze výstelku různých orgánů) je hlavním faktorem jejich potenciální síly v boji proti rakovině.

Druhým „supernutrientem“ je lunasin.

Jedná se o peptid s mnohými potenciálními zdravotními benefity. Nejdůležitější je schopnost navázat se na buňky rakoviny a „rozbít“ je. Zaměřuje se pouze na maligní (zhoubné) buňky a zdravé nechá bez povšimnutí.

Dále je třeba zmínit antioxidant quercentin. Má významnou schopnost zastavit rozšíření rakoviny plic a dalších. Zabraňuje poškození buněk volnými radikály, které je spojeno se vznikem řady chorob a rozvojem zánětu. Právě quinoa je jedním z nejlepších zdrojů quercentinu. Z dalších antioxidantů jsou v quinoe obsaženy bioflavonoidy, kyselina vanilová, kyselina ferulová a beta karoten.  Všechny jsou zodpovědné za potlačení rozvoje zánětu a bojují proti onemocnění.

Díky protizánětlivému účinku chrání také kardiovaskulární systém. Má vysoký obsah zdraví prospěšných tuků. Zhruba 25% tuků z quinoy je kyselina olejová a 8% představuje kyselina alfa-linolenová (ALA). Tu řadíme mezi omega-3 mastné kyseliny a snižuje riziko infarktu myokardu. Také pomáhá snížit hladinu cholesterolu a krevní tlak. Je daleko více prospěšné užívat ALA v přirozené formě než ve formě suplementů. Na zdraví srdce se podílí i draslík, butyrát a hořčík. Butyrát může zpomalit a zastavit rozšiřování aterosklerózy – ta vede k uzavírání tepen a může vést až k infarktu. Množství draslíku v quinoe představuje desetinu doporučeného denního příjmu. Snižuje riziko vzniku mrtvičky, stejně jako hořčík, a přirozeně snižuje krevní tlak. Hořčík je také potřebný pro funkci řady enzymů, které fungují jako antioxidanty.

Quinoa obsahuje hořčík, mangan a fosfor, které podporují zdraví kostí. Její konzumace je vhodnou obranou proti osteoporóze.

 

Druhy quinoy

I když existuje okolo 120 druhů quiony, v obchodech se setkáme běžně se třemi.

Bílá quinoa – je nejznámější druh, široce prodávaný. Výhodou je nejkratší čas vaření ze všech druhů quinoy.

Červená quiona – tento druh si velmi dobře zachovává svůj tvar i po uvaření, proto se s oblibou využívá k přípravě studených salátů nebo jiných pokrmů, kde je preferovaná výrazná textura.

Černá quinoa – chuť tohoto druhu je nepatrně odlišná od chuti červené a bílé quinoy – je mírně nasládlá a zemitá. Čas potřebný k uvaření je nejdelší, trvá zhruba 15-20 minut.

 

Výživová hodnota

1 šálek (185 g) quinoy má 222 kalorií. Obsahuje:

  • 4 g tuku,

  • 39 g sacharidů,

  • 8,1 g proteinů,

  • 5 g vlákniny.

Je to bohatý zdroj vitamínů:

  • kyselina listová (77,7 mg)

  • vitamin B1 (0,2 mg),

  • vitamin B2 (0,2 mg),

  • vitamin B6 (0,2 mg),

  • vitamin E (1,2 mg).

Z minerálních látek jsou v quinoe zastoupeny:

  • mangan (1,2 mg),

  • hořčík (118 mg),

  • fosfor (281 mg),

  • měď (0,4 mg),

  • železo (2,8 mg),
  • zinek (2mg),
  • draslík (318 mg),
  • selen (5,2 mg).

 

Autor: Kateřina Jiskrová, studentka 4. ročníku lékařské fakulty UK